Optické kabely pomáhají přenášet digitální signály s minimálními ztrátami. Jejich základem je skleněné nebo plastové jádro obklopené pláštěm s nižším indexem lomu. Tato struktura umožňuje, aby fotony procházely jádrem pomocí úplného vnitřního odrazu, přičemž rozptyl na cestě je minimální nebo žádný.
Dříve se fyzikům podařilo prokázat funkčnost tohoto přístupu pouze získáním „vzduchového vlákna“ o délce necelého metru. Účinnost jeho práce není tak velká jako u skutečného kabelu: signál na výstupu byl pouze jedenapůlkrát silnější než při prostém přenosu vzduchem. Čím větší je však vzdálenost, tím je tento zisk znatelnější. Nyní se autorům podařilo pomocí vylepšeného optického systému a výkonnějších laserů tento údaj zvýšit až na 50 metrů, což je již zcela vhodné pro některé praktické aplikace.
